NOVÝ BLOG - ZDE!!! VŠECHNY POVÍDKY, BLBOSTI, FOTKY JSOU NA NOVÉM BLOGU - ZDE!!!

7. kapitola-Můžu se zeptat?

31. prosince 2010 v 16:08 | Padfoot & Prongs |  Žít a nechat žít
Takže,také malé Silvestrovské- tedy taká malá Silvestrovská kapitola..sice to se Silvestrem nemá nic společného,ale to se vstřebá .. mimochodem zase ji psala Paddy ale díky jejímu ,,spolehlivému" internetu jsem to musela dělat já takže...no,mě se líbí taka snad se bude líbit aj Vám
Prongs s Padfoot (ICQ)

7. kapitola-Můžu se zeptat?

Motto:Člověk se narodí a hned křičí, nikdo mi sice nerozumí, ale všichni jsou rádi, protože ví, že žije.
Je až nemožné jak čas letí. Lily si s Jamesem všechno vyříkali a společně strávili poslední dny před Vánoci a Lilyiným odjezdem spolu. Katei se ještě víc vžila do svého plánu, i když věděla, že se to nemá, si pomocí kopírovacího kouzla pořídila 'poznámky' kleteb aniž by sáhla na brk. Vybírala si ta nejukrutnější kouzla a lektvary. O některých věcech co se do nich používali, nikdy ani neslyšela. Už chtěla být doma, ne snad pro to, že by se těšila na svou rodinu, ale spíš na knihovnu. Ta přímo přetékala knihami se zakázanými nebo tak krutými kouzly, které dokázali používat jen Smrtijedi. Poslední den, který Katie trávila, ve škole byl divný. Nic se jí nedařilo a měla pocit, že její plán není ta správná volba. "Mám pocit, že pokaždé když mě napadne něco nového, nějak se ztratí, mé já."
"To je hloupost. Katie, já ti říkala, nič ji zevnitř. Ne že bys to nedokázala, ale.."
"Scarllet, já to dokážu, věř mi…Nevím proč jsem ti to vůbec říkala…"
"To já taky nevím." Řekla Scarllet chladně.
"Tobě se to mluví…A to si ještě ve vlaku musím sednou do jednoho kupé s Evansovou…To zas bude cesta..." Po obědě se všichni co opouštěli Bradavice shromáždili ve velké síni. "Veselé Vánoce!" Volala Lily na Jamese "A užij si to tady…"
"A ty si užíj hory! Ahoj!" Zavolal přes zástup studentů, pak jí ještě zamával a ztratil ji z dohledu. "Ahoj Lily" Promluvila na zasněně se tvářící Evansovou Katie. "Ehm…Ahoj, já jsem tě neviděla…"
"No jistě neviděla…Jak bys mohla, krávo…"
"Mohla bych si sednout s tebou, pokud ti nevadí moje kolej…"
"O tomhle už jsme se bavili a opravdu mi to nevadí Katie…" Při těchto slovech cpaly svá zavazadla do vlaku. "Musíme si najít kupé…" Lily jen přikývla na znamení souhlasu. "Na nějakém odlehlém místě, kdybych tě chtěla náhodou zmrzačit nebo zabít…Katie, na to je přece ještě čas…" Šly na druhý konec vlaku něž konečně našly vhodné kupé. Evansová se posadila na sedadlo po směru jízdy a Katie si sedla naproti ní. Po chvilce se vlak rozjel. Katie se mlčky dívala z okna a sem tam její pohled zabloudil k zrzce, sedící naproti.
"Lily?"
"Ano. Co je?"
"Nějak mlčíš…" Lily se zasmála. "To je normální nejsem moc konzervativní typ."
"No já taky moc ne…Ale chtěl bych se o tobě něco dozvědět…"
"Opravdu a co prosím tě? Nejsem nijak zvlášť zajímavá." Řekla upřímně. "No jak myslíš, ale stejně se zeptám. Tak třeba co tvá rodina?" A Katie začaly v očích žhnou zákeřné plamínky. "No má rodina, tak mám starší sestru, kterou od mých jedenácti let moc nemusím. Co se týče rodičů, tak s nimi mám dobrý vztah, ale lepší samozřejmě s mamkou."
"Aha…A co bys dělala kdyby se jim nedej bože něco stalo?"
"Doufám, že to není moc průhledné…No to se uvidí…" Lily pokrčila čelo. "Trošku blbá otázka ne?" "No tak promiň." Pravila Katie s rádoby uraženým a zklamaným hlasem. "Asi bych nebyla schopná normálně fungovat. Byla bych mimo, protože je to rodina, lidi, které mám ráda. A co ty a vaši?"
"Já ti vlastně ani nevím. Otec je už deset let po smrti a matka se z toho ještě nevzpamatovala, pořád na něj čeká. Jako malá jsem čekávala s ní spolu se sestrou."
"Nemusíme se o tom bavit, jestli nechceš…" Pravila Lily a litovala svého počínání. "Díky…" Pak následovala trapná chvíle ticha, chvíli skoro tři čtvrtě hodiny. "Ehm…mohla bych se ještě na něco zeptat?" Prolomila ticho Katie a spustila: "A co ti na lidech vadí?"
"Mě? Asi když je někdo, žárlivý, arogantní, falešný, nebo lhář a teď to vyzní asi dost hloupě, ten co porušuje pravidla… Já nevím je toho docela hodně…"
"Aha…Ale víš, co se říká, pravidla jsou od toho, aby se porušovala. A co máš ráda?"
"Mám docela ráda sladké, třeba úplně miluju všechno čokoládové, taky mám ráda kočky, ale nejradši ze všeho mám……svou rodinu."
"Tak to jo…A Lily...no čeho se bojíš?" Dřív nebo později tahle otázka musela přijít, bylo to nad slunce jasné. Evansová se podívala Katie do očí. Neviděla v nich však žádné emoce, byly prázdné. "Čeho se bojím? Nevím… Možná smrti rodičů a smrti vůbec…Bojím se konce…"
"Konce? To je zvláštní. Já se bojím, že neprojdu u zkoušek."
"Nebojím, ale to je jedno něco jí přece navykládat musím, abych odlehčila atmosféru." Obě dívky se pak začaly smát, Katie sice trochu strojeně, ale přece jen se smála. "Nezdá se ti že zpomalujeme Kat? Mimochodem můžu ti tak říkat?"
"Ehm…Co jo jasně. Ano už vidím nádraží." Začaly si věci co měly v kupé a daly si kufry ke dveřím. Za chvíli už vystupovali z vlaku. Lily mávala na rodiče a Katie se bez větších caviků došourala ke své starší sestře. Bylo jí čerstvě dvacet, ale v obličeji byla strhaná, takže vypadala nejmíň pět let starší. Černé oblečení ještě přidávalo na dojmu mladé vdovy. "Katie, šťastné a veselé!!!" Volala na ni Lily "Tobě taky!" Pak jí Evansová zmizela z dohledu. "Ahoj, Victorie…"
"Nazdar sestřičko, tak ty se bavíš s mudláky?" Prohlásila Victorie odměřeně a měřila si sestru pohledem. "Můžu ti vůbec věřit?"
"Já se s ní bavím jenom jako."
"No né, moje malá si chce hrát, to je tak milé Katie."
"Laskavě se do mě přestaň navážet!"
"Nekřič na mě a radši si vezmi kufr, spěcháme. Matka už na nás čeká."
Katie přikývla a chopila se svého kufru. "Umíš se už samostatně přemístit?"
"Tak trochu…Když mě povedeš, zvládnu to."
"Bože! Chyť se mě za ruku, nechci tě sbírat po kouscích." Řekla jízlivě Victorie.
"Promiň, že se nesměju tvému zdařilému vtipu, ale…"
"Katie, mám pro tebe jednu radu." "Jakou prosím tě?" Vicka s úsměvem řekla: "Zmlkni a budu tě milovat. Včera si zas matka stěžovala, že jí málo píšeš. Skoro vůbec že?"
Katie nesouhlasně mrčela, ale byla to pravda. "Teď se mě ale chyť." Přikázala Victorie silným a rozhodným hlasem. Katie tedy přistoupila blíž a chtěla se setry chytit za levou ruku. "Ne, z druhé strany."
"Co máš s rukou?"
"Nic podstatného. Ukážu ti to až doma. Chyť se."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angee Angee | 31. prosince 2010 v 19:40 | Reagovat

Abych udělala milované, Paddy radost, začnu tedy s obsahem.
Podívala jsem se na to a tahle kapitola byla velice obsáhlá. Měla celkově 994 slov, což mě jako čtenářku velice potěšilo, příběh byl více obsáhlý, událo se tam hodně událostí, mě osbně se mi to líbilo, ale možná by to chtělo víc rozebrat, nemyslím až do detailů, ale třeba nějaké myšlěnky, co si Katie myslí apod.
Celkově se mi obsah velice líbil.

A teď udělám radost mé milované, Prongs.
Má drahá, prongs. Vidím, že jsi udělala něco s tou přímou řečí, což mě velice potěšilo. JInak bych ti nic moc nevyčítala, já tě znám a nechci aby jsi mě ublížila, až někdy pujdeme ven.

Tak to je moje drahé všechno co bych chtěla, nic ve zlém. :-) Těším se na vaši další povídku :-D

2 Eldarwen Eldarwen | 1. ledna 2011 v 9:41 | Reagovat

Pekné dielko:-) Páči sa mi to...

3 Paddy Sb Paddy Sb | 3. ledna 2011 v 21:53 | Reagovat

krucajz.. ta Victorie se mi tež nezdá.. pěkná to rodinka :-D  :-D ..

4 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 14. června 2011 v 14:32 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

5 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 31. srpna 2011 v 23:48 | Reagovat

Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama